Terapeutická komunita v Němčicích letos 16. ledna oslavila 35 let svého působení. A je to příležitost podívat se zpátky: jak se Němčice za tu dobu proměnily, co se o nich říká a co z toho jsou jen legendy. Hostem dnešní epizody je Martin Hulík – v SANANIMu pracuje od roku 1997 a už dvacet let vede terapeutickou komunitu v Němčicích. Budeme se bavit o tom, jak se měnilo fungování komunity i očekávání lidí, kteří do léčby nastupují. Co zůstává stejné, a co dnes vyžaduje úplně nový přístup?

Jak gender ovlivňuje práci v pomáhajících profesích? Dokážeme rozpoznat specifické potřeby klientů různých pohlaví? A jak naše vlastní předpoklady ovlivňují kvalitu poskytované péče?

V této debatě se věnujeme genderovým aspektům v sociální práci a terapii. Erik Šimek popisuje specifika práce s matkami uživatelkami drog, Gabriela Minařík se zaměřuje na rozdíly mezi muži a ženami v oblasti hazardního hraní. Společně hledáme cesty k férovější a inkluzivnější praxi v pomáhajících profesích.

Moderuje Apolena Rychlíková. Hosté: Erik Šimek a Gabriela Minařík.

Debata vznikla v rámci projektu Creating gender-based programs for youth who use Drugs.

Nový díl našeho podcastu s Pepou a Aničkou. Po tradičních zprávách se pustíme do zajímavých dotazů, které nám přišli na Drogovou poradnu. Za posledních 20 let se nám v ní nahromadilo přes 40.000 zodpovězených dotazů - tak je z čeho vybírat.

Tentokrát nás po zprávách čeká rozhovor s Vojtou Betkou, psychoterapeutem a vedoucím SANANIM Recovery - psychoterapeutických služeb pro širokou veřejnost.

Nový díl našeho podcastu s Pepou a Aničkou. Po tradičních zprávách se pustíme do zajímavých dotazů, které nám přišli na Drogovou poradnu. Za posledních 20 let se nám v ní nahromadilo přes 40.000 zodpovězených dotazů - tak je z čeho vybírat.

Po letní pauze jsme zpátky s novým dílem našeho podcastu — a jak jsme slíbili minule, naším hostem je Martina Richterová Těmínová. Společně jsme se ohlédli do začátků terapeutické komunity Němčice, do doby, která měla místy až punkový nádech. Martina vzpomíná, jak komunita vznikala doslova z ničeho a jak se kolem ní začaly rodit nové služby.

V nové epizodě podcastu Štěstí (not) found se vydáváme do Terapeutické komunity v Němčicích. Pepa, který zde v minulosti působil jako terapeut, se vrací na tradiční setkání bývalých klientů – každoroční červnovou exklientskou neděli. To, co by se zvenčí mohlo jevit jako běžné setkání, má pro mnohé hluboký význam. Lidé, kteří v komunitě kdysi žili a léčili se, se sem vrací jako „domů“. Místo, kde před lety změnili svůj život, vnímají jako bezpečný prostor – jako rodinu, ke které má smysl se občas vrátit.

Komunita v Němčicích funguje jako léčebné zařízení, jehož základním prvkem je abstinence od návykových látek a celková změna životního stylu. Život v komunitě se svým rytmem a mezilidskými vztahy se snaží co nejvíc přiblížit běžnému životu venku – právě proto, aby se přechod zpět do reality dal zvládnout lépe.

Součástí léčby je strukturovaný denní program, který kombinuje skupinovou a individuální terapii, pracovní terapii, plánování, sociální poradenství i zátěžové výjezdy mimo komunitu. Právě díky těmto různorodým formám práce se dá postupně hledat smysl a stabilita i tam, kde to dřív nešlo. U některých klientů je totiž těžké představit si, že by mohli zažívat něco dobrého – i proto má v léčbě své místo i výlet, sport, nebo společně strávený čas bez tlaku na výkon.

Terapeut Pepa Šedivý se v podcastu vrací i ke své první zkušenosti se zátěžovým programem. Věnuje se otázce, kdy už může člověk přestat být „vyléčeným“ a začít sám sebe vnímat jinak – ne jako někoho s nálepkou minulosti, ale prostě jako člověka, který žije dál.

Epizoda přibližuje i každodenní chod komunity – její pravidla, fáze léčby, a témata, se kterými klienti přicházejí. Často jde o složité rodinné vztahy nebo dlouhodobé zkušenosti s odmítnutím a nepochopením. Během roku, který v komunitě tráví, ale mohou tyto věci postupně měnit – ne skokem, ale skrze každodenní práci, kontakt s ostatními a novou zkušenost s tím, že se dá fungovat i jinak.

Ve věznicích nejsou drogy problém sehnat – jejich distribuce se odehrává skrze civilní zaměstnance i příbuzné. Jen se za ně platí výrazně víc než na svobodě. Závislí vězni často sdílejí jednu injekční stříkačku, zdravotní péče je nedostatečná a přístup k léčbě velmi omezený. Přesto se od lidí ve výkonu trestu očekává, že se „napraví“. Adiktoložka Lucie Vejrichová v otevřené debatě popisuje realitu za mřížemi i důvody, proč současný systém selhává nejen v pomoci, ale i v prevenci recidivy.